Používané nástroje
Používané nástroje
Muzikoterapie dle této metody používá pouze hudební nástroje s přirozeným laděním, nástroje, které lidé k vyladění používali odnepaměti. Působí na člověka mírně, až meditativně, zvuk těchto nástrojů klienta zklidňuje. Při aktivní muzikoterapii si klient s nástroji hraje a hrou s volnou improvizací se baví.
Příklad: děti jsou velmi překvapeny a potěšeny, když zjistí, že tu improvizovanou skladbu, kterou právě zahrály si i samy složily. Což nastartuje řadu pozitivních změn, nejen v myšlení klienta, ale i zdravotních, komunikačních, sebepoznávání. Je vhodné a žádoucí střídat nízké frekvence s vysokými, to pomáhá k aktivizaci pravé a levé mozkové hemisféry. Z toho pramení široká rozmanitost nástrojového obsazení:
-
Zpěv, hrdelní zpěv, alikvotní zpěv
-
Buben djembé, šamanský buben
-
Didgeridoo
-
Tibetské mísy, kartálky
-
Koncovky, píšťalky, fujarky
-
Ústní harfa, brumle
-
Perkuse
Nástroje hrají a vyluzuji tak nádherné tóny - v přirozených intervalech, že postupně slyšíme cvrlikání ptáčka, meluzínu, šumění moře, či zvuk vodopádu, klapot koňských kopyt, bouřku...
Temperované ladění je nevhodné, metoda s ním nepočítá. Důvod je prostý. Tón, který je takto naladěn, je ve skutečnosti doladěn k ostatním tónům, čili mírně rozladěn. Potom jsou k němu rovněž rozladěny horní i spodní alikvóty, ty, které jsou hlavní součástí léčení.
Alikvotní tón, nebo též vyšší harmonický tón, částkový tón je tón, který zní společně s tónem základním. Většinou se u každého tónu (zvuku) vyskytuje množství alikvotních tónů. Intenzita jednotlivých alikvotních tónů je to, co určuje charakteristickou barvu zvuku. Nástroj totiž nikdy nevibruje pouze na základní frekvenci, tedy na frekvenci tónu, který slyšíme. Vždy se chvěje ještě v celočíselných násobcích základní frekvence. Specifická barva tónu každého jednotlivého nástroje tedy pak závisí právě na různě intenzivním zastoupením jednotlivých alikvotních tónů v jeho zvuku. Obecně však můžeme říci, že čím je tón ve svém spektru bohatší o alikvotní tóny, tím je celistvější, "výživnější", přirozenější a tím pádem i "zdravější" a má přirozenou tentenci svou "celistvost" šířit. Proto také můžeme říci, že princip "celostní muzikoterapie" je aplikovatelný u klientů s postižením všech druhů a forem, u klientů ze všech ostatních zdravotních a sociálních skupin, při poruchách učení, hyperaktivitě, je to univerzálně aplikovatelná relaxační či podpůrná činnost.
Příklad: rozdal jsem klientům (věk 10 – 40 let) ozvučná dřívka. Zpočátku na ně sice třískali jakoby bezhlavě, posléze se však k mému údivu začal klubat jakýsi rytmus a vše skončilo krásnou písní. Vyprovokoval jsem i zpívání formou prařeči, skoro všichni se s radostí přidali. To byl začátek setkání jako hrom!
Nezřídka si jednoduché hudební nástroje vyrábí klienti sami.