Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Poslyšte prastarý příběh:

2. 3. 2011

V lůně ženy se ocitla tři mimina. Jedno dítě bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.

 
Malý pochybovač:
„Věříte v život po porodu?“
 
Malý věřící:
„Ano samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život je tu jen proto, abychom se připravili na život po porodu, abychom rostli a byli dost silní na to, co nás čeká.“
 
Malý skeptik:
„To je nesmysl, žádný život po porodu neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat? K tomu neexistuje žádný důvod ani důkaz!“

Malý věřící:
„No, ani já to vlastně nevím přesně. Ale určitě je tam mnohem více světla než zde. A možná tam dokonce budeme i běhat a jíst ústy.“

Malý skeptik:
„Co je to za hloupost? Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je zcela nemožné, aby po porodu existoval život. Vždyť pupeční šňůra je krátká už teď.“

Malý věřící:
„Určitě to je možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme zvyklí.“

Malý skeptik:
„Ještě se nikdo nikdy po porodu nevrátil. Porodem vše končí!“

Malý věřící:
„Připouštím, že přesně nevím, jak po porodu bude život vypadat, ale maminka se o nás postará.“

Malý skeptik:
„Jaká maminka? Ty věříš na nějakou mámu? A kde jako má být?“

Malý věřící:
„Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní a prostřednictvím ní. Bez ní přece nemůžeme vůbec existovat.“

Malý skeptik:
„Pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl nikdy ani kousek, takže neexistuje!“

Malý věřící:
„Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout její hlas, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš opravdový život začne až potom…“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář