Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Hudba, která léčí

5. 9. 2013

 

Hudba, která léčí, sbližuje a přináší radost

Učitel hudby na základní škole ve Znojmě a v Dyjákovicích Petr Vysočan je i muzikoterapeutem.

Pomocí lidových hudebních nástrojů z nejrůznějších koutů světa, z Afriky, z Austrálie či Tibetu ukazuje, že hudba má nesmírnou moc, umí ztišit a zklidnit lidskou duši nebo jí naopak dodat energii a sílu.


Petr Vysočan také s několika stejně hudebně naladěnými přáteli založil uskupení, jehož členové si říkají Moravští domorodci. Hudebníci pořádají vystoupení v nejrůznějších místech naší republiky, koncertují v domovech seniorů nebo hrají hendikepovaným.

Petr Vysočan v rozhovoru pro náš týdeník přibližuje svět tónů, hlasů a melodií.

 

Petr VysočanProzraďte, v čem spočívá tajemství vaší hudby, že umí doslova léčit?

 

 
Hudba sama o sobě neléčí, pokud by to bylo tak, tak by stačilo ji jen poslouchat v rádiu nebo si jen tak prozpěvovat a byli bychom zdraví. Dnes se většinou setkáváme s hudbou konzumní, dělanou takzvaně pro byznys i pro naplnění vlastních ambicí hudebníka. Mezi hudbou a muzikoterapií je zásadní rozdíl. Hudba, která léčí, působí na celé tělo, na smysly, na podvědomí i na celý náš duševně energetický systém. Důležitá je přitom osobnost muzikoterapeuta, jeho zkušenosti, vzdělání, praxe v oboru, důležité jsou i používané hudební nástroje.

 

Hudební nástroje, na které hrajete, mají zvláštní názvy - didgeridoo, brumle, djembé, perkuse či koncovky. Můžete je představit?

 

 
Klasické hudební nástroje jako například klavír, housle, trubka jsou v tzv. temperovaném ladění, což laicky řečeno znamená, že jsou mírně rozladěné. Proto, aby hudba člověka pozitivně "vyladila", používám nástroje s přirozeným laděním, které pochází z různých kultur světa. Na většinu z nich už hráli naši prapředkové. Například na digeridoo dodnes hraji australští domorodci. Zajímavostí tohoto nástroje je, že ho vyrobili termiti, kteří vykousali měkký vnitřek stromu (eukalyptu). Naopak brumle pochází z Asie, z oblasti Kavkazu, do Evropy jej přivezl Marco Polo. Zvuk se vytváří ústy, která rozechvějí kovový nebo dřevěný plátek. Djembé jsou africké bubínky. Perkuse jsou například ozvučná dřívka nebo rumba koule a jen doplňují rytmus a melodii. Koncovky jsou prastarý moravský hudební nástroj, z něhož se postupem doby vyvinula flétna (té se podobá nejvíc), trubka a všechny dechové nástroje.

 

A co tibetské mísy, na které také hrajete?

 


Většina uvedených nástrojů je nebo byla kultovním předmětem používaným při nejrůznějších obřadech či rituálech a tibetské mísy nejsou výjimka. Pochází z oblasti Himaláje a jsou vykované ze sedmi kovů (zlato, stříbro, železo, cín, olovo, měď, rtuť) nejrůznějších velikostí. Misky se paličkou rozvibrují, tato vibrace člověka léčí. Podobně působí tibetské kartálky (malé zvonečky) nebo zvonek dilbu či gongy.

 

Co šamanské bubny a šamanská cesta, která vás jako muzikoterapeuta také oslovila?

 

 
Šamanský buben používaly po staletí všechny kultury na světě, jeho zvuk připomíná tep srdce, proto je lidem tak blízký. Navozuje stav transu, v kterém pak šamani léčí. Stejně to dělám i já. Tyto techniky jsem se učil u šamana Gendose ze sibiřské Tuvy, u aztéckého šamana Temoca a indiánského šamana Stojícího Medvěda a především u našeho dlouholetého muzikoterapeuta Luboše Holzera. Jinými slovy řečeno, šaman se vydává na duchovní cesty, kde hledá odpovědi na otázky pro svůj kmen. Já dělám něco podobného. Bubnuji, klient se dostane do transu (do stavu alfa) v němž může dostat odpověď na zásadní otázku či rozhodnutí v jeho životě. Například v partnerských vztazích, v zaměstnání...

 

Hodně spolupracujete s Domovem seniorů v Šanově. Jak starší lidé přijímají hru na netradiční hudební nástroje?

 

 
Báječně, protože rytmus má v sobě zakódovaný každý člověk, i mentálně postižený nebo senior. V Šanově sedí v kruhu pětadvacet lidí, mají bubínky nebo různé perkuse a spolu na ně hrajeme a zpíváme. Vytvoříme muzikoterapeutický orchestr, kde spolu všechny nástroje nádherně souzní. Všem hráčům se po hodině zlepší nálada, mají k sobě blíž a více se radují ze života.

 

Někdy zlepší náladu jen prozpěvování. Který druh zpěvu je podle vás nejúčinnější?

 


To se tak jednoduše nedá vyjádřit. Na každého působí něco jiného. Zpěv je při muzikoterapii nejdůležitější. Já používám hlavně alikvótní zpěv, hrdelní zpěv (kargyra, sygyt) a nevyhýbám se ani lidovým písničkám nebo moravským baladám.

 

Jak relaxujete?

 

 
Jako absolvent ostravské konzervatoře jsem v různých kapelách hrával na flétnu. Měl jsem to štěstí, že jsem zálibu spojil s profesí. Ale pak mě hraní na různých festivalech, zábavách či koncertech přestalo naplňovat a chtěl jsem něco víc, něco duchovnějšího. A muzikoterapie ke mně doslova přišla. Bylo to v okamžiku, kdy jsem po zástupu za mateřskou dovolenou přerušil vyučování hudební výchovy na jedné znojemské základní škole.

Kromě hudby také vyrábím hudební nástroje. Je to nádherný pocit, když oživíte dřevo, které pak hraje a vydává lahodné tóny.

 

Co děti ve škole, jak se vám daří je zklidnit nebo naopak povzbudit, když v hodině usínají?

 

 
Pro mě není důležité, aby uměly perfektně noty nebo znaly narození toho, či onoho skladatele. Pro mě je důležité, aby si děti písničku nejen zazpívaly, ale aby ji uměly samy vytvořit. Mám pro tento případ v zásobě několik nápěvů a popěvků, při nichž si školáci nejen zazpívají, ale i zatančí, takže nemohou usnout. A co využívám pro zklidnění? To si někdy zacvičíme, cviky jsou inspirovány jógou nebo kineziologií.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vysvětlení

(Petr V., 28. 11. 2013 23:56)

Některé odpovědi vypadají, jak ze zvláštní školy, je to mírně redakčně seškrtáno, co už? Do novin se vše nevejde, místo je drahé. A nesměl jsem používat cizí slova, to je tam zakázané.