Popis muzikoterapie
Muzikoterapie je záměrná terapeutická činnost, která použitím muzikoterapeutické hudby a organizovaných zvuků, za pomocí vhodných nástrojů a vědomého využití smyslového a nadsmyslového vnímání, dosahuje zamýšleného muzikoterapeutického účinku.
Organizované zvuky - opakují se v nepravidelné periodě, mohou mít charakter hudby, ale nepatří do hudebního smogu. Např. zvuky přírody (moře, ptáci, hlasy zvířat apod.).
Celostní muzikoterapie využívá původních – přirozených akustických hudebních struktur, tzn. přirozeného ladění a hudebních typů, které nejsou změněny temperovaným laděním. Totiž tón, který je temperovaně naladěn, je ve skutečnosti mírně doladěn k ostatním tónům, čímž je mírně rozladěn. Jsou k němu rovněž rozladěny horní i spodní alikvoty, ty, které jsou hlavní součástí léčení. Muzikoterapie nebere v potaz složité harmonické a temporytmické struktury, technologickou výrobu hudby a její elektronizaci, vývojové tendence západní populární hudby ani žánrovost a stylovost hudebních projevů. Nejvhodnější jsou pro ni tedy akustické nástroje s přirozeným laděním bohaté ve spektru alikvotních tónů. Jedná se o etnické a lidové bubny a perkuse, šamanské bubny, australskou didžeridu, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy a rovněž gongy, používání modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvótního zpěvu.