Marko Pogačnik: Elementární bytosti
Jak autor již v úvodu píše: „Důvěrně je známe z pohádek a pověstí: skřítkové, vodní žínky, víly a ohniváci, které všechny dohromady označujeme pojmem „elementární bytosti“. Neboť oblast jejich působení můžeme skutečně přiřadit ke čtyřem elementům, čtyřem živlům – zemi, vodě, vzduchu a ohni.“
Svět elementárních bytostí je sám o sobě zdravý, těší se nevyčerpatelné radosti, vitalitě a zdraví.
Autor knihy Marco Pogačnik se v knize cítí jako host, který byl pozván do neznámého světa, aby mohl ostatním lidem vyprávět o jeho kráse i reálné existenci, o odpovědnosti elementárních bytostí za všechny energetické procesy a pocitové vztahy v přírodních říších, včetně světa zvířat a lidí. Kreslil podoby elementárních bytostí na místě jejich projevení, takže během procesu zpodobňování mohl zaznamenat a zohlednit opravné připomínky portrétovaných bytostí. Tyto bytosti objevoval na různých místech pomocí citlivosti rukou, na úrovni třetího oka spojeného s pocity v okolí srdce, na úrovni solar plexu nebo formou vizí, také za pomocí svých dcer Ajry a Any, které komunikují s různými postavami světa andělů. (Ana s andělem krajinné léčby) Odpovědi dostával pomocí „obláčků pocitů“, které si překládal do logických vět.
Elementární bytosti existují současně na 2 rovinách bytí. Jejich tělo má podobu silového víru, vibrujícího na vitálně energetické rovině. Jejich vědomí sídlí na emocionální úrovni. (u člověka je to mentální úroveň) Když vysíláme lásku, láskyplně k bytostem hovoříme, tak vzniká most, po kterém může proudit rozhovor s elementární bytostí a tyto bytosti nám porozumí. City lásky a náklonnosti jsou pak elementárními bytostmi přijaty – viz malé děti.
V knize autor představuje:
-
Bytost zodpovědnou za dobrý růst a vývoj soje
-
Skřítky, hlídající srdce „čistého člověka
-
Faroniku – rybí ženu opatrující základní rovnováhu krajiny
-
Krásnou Vidu, starající se o regenerativní sílu a čirost vody
-
Krále Matyáše – vedoucího gnómů
-
Bytosti doprovázející růst stromů
-
Fauny (duchy stromů)
-
Duchy ohně
-
Dévu fenyklovou
-
Víly jangové s humornou stránkou
-
Lesní vílu s obrazem bohyně Diany
-
Krále skřítků s mizející královnou
-
Starého Mudrce
-
Bohyni 3 podob
-
Elementární bytosti opatrující kultická místa
-
Ekurnu – krajinnou Rusalku
Koboldi s podobou skřítků
-
Elfy na stéblech trávy
-
Dévu – ducha místa
-
Pana – boha přírody, jehož spodní část těla Pana spojuje s rodem skřítků, jeho horní část ukazuje na duchovnost, stavícího na stranu andělských bytostí, je přítomný na každém místě a v každé části krajiny
-
hudební skřítky, kteří pomáhají těm hudebníkům, umělcům a umělkyním, kteří pěstují vědomý vztah k neviditelným světům a vytváří-li hudbu sami a bezprostředně. Potom vzniká celostní, mezi různými světy spřádané umělecké dílo, které působí na tělo, ducha i duši posluchače.
-
obra a meluzínu, jako pozůstatky z atlantské epochy, jež nebyly schopny uskutečnit nezbytnou proměnu a přechod na úroveň evoluce zemního živlu
-
bytosti ohně a groteskní postavy bytostí na Kanárských ostrovech, které uvízly v meziprostoru, nemají sílu ani vliv, pouze dělají, jakoby vliv měly
V říši elementárních bytostí rozlišujeme 13 hlavních skupin, z nichž každá má své vlastní členění, které jsou rozmanitým způsobem propleteny a propojeny. (řády elementárních bytostí zemního, vzdušného a vodního živlu mají 3 úrovně rozvinutí – viz tabulka č. 1, 2 a 3, řád elementárních bytostí ohnivého živlu má 4 úrovně rozvinutí – viz tabulka č. 4)
Elementární bytosti zemského živlu 1. úrovně rozvinutí mají nepříjemnou až ošklivou podobu, u 2. úrovně rozvinutí se znetvoření ještě stupňuje.
Elementární bytosti vodního živlu se lidem ukazují v podobě nádherných dívek (krásné jsou studánkové rusalky a rusalky pramenů). Patří k nim také postavy mužského charakteru (vodníci a studánkoví skřítci).
-
Inkarnace duše doprovázená elementární bytostí – podle anděla Christophera došlo ve vzdálené minulosti k dohodě, podle níž se elementární bytosti zavázaly podporovat vtělení lidských duší a doprovázet je, aby tyto mohly sbírat zkušenosti ve hmotě. Od těch dob je inkarnace každé duše doprovázena elementární bytostí, sídlící v oblasti emocionálních silových struktur lidského těla. Christopher ji nazývá elementární Já člověka, aby ho odlišil od osobnosti, od vnějšího Já, a od duše jako vnitřního Já. Elementární Já pomáhá duši při prožívání všeho toho během jejího vtělení ve hmotě, co si dala za úkol. Již v době před početím, kterou tento anděl nazývá fází energetického těhotenství, spojuje se duše s určitou elementární bytostí, která pak manifestuje správné podmínky pro její vtělení a přesně určí okamžik početí. Později také vede výstavbu organismu v těle matky a usměrňuje pak jeho přeměny po celý život. Celou dobu života tráví duše v těsném partnerství s elementární bytostí.
-
Osobní elementární bytost - patří k elementárním bytostem zemního živlu. Má nepříjemnou až ošklivou podobu – viz str. 2 . Stará se o to, aby veškeré roviny, které člověk během své inkarnace soustředil ve svém těle, zůstaly navzájem harmonicky sladěny: rovina emocionální, vitálně energetická i fyzická. Autor pocítil osobní elementární bytost od země až ke svým kyčlím jako stabilní uzemnění, dále podél páteře až k hlavě.
-
Ranní meditace nebo meditace v každé situaci tělesné nebo duševní tísně - autor nejprve koncentruje svou pozornost na bod několik centimetrů pod posledním obratlem páteře, aby navázal kontakt s tělesnou elementární bytostí. Cítí množství jeho síly a jeho intenzivní spojení se zemí pod svýma nohama – možná, že leží někde v hloubce pod základy budovy. Poté zaměří svou pozornost opatrně vzhůru do středu břicha. Nato soustředí svou pozornost na oblast několik centimetrů nad hlavou, aby se spojil se silami své duše, svého vnitřního Já. Snaží se cítit její kosmickou hloubku a vydává se, podoben větvím stromu, do jejich nezměrných dálav. Potom svádí tento prožitek duše dolů d středu svého srdce a nechá jím odsud prozářit celou svou bytost.
-
3 stupňové vnímání - autor doporučuje 2. stupeň prohloubeného vnímání pro vlastní přípravu na komunikaci s elementárními bytostmi. (prožitky „druhé“ reality jsou plně registrovány, rozumem kriticky přezkoumány a začleňovány do vlastního systému zkušeností. Člověk je v každém okamžiku zcela ukotven ve svém těle a pociťuje plně svou vlastní přítomnost vedle neviditelné reality).
-
Podmínky úspěšného vnímání na 2. stupni jasnozřivosti:
-
Zůstat uzemněný, rovnoměrně dýchat (tím se zajistí, aby nedošlo k přerušení kontaktu s reálným rámcem vnímání a my abychom nepodlehli nebezpečí iluzí)
-
Pracovat na sobě, na objasňování svých psychických problémů (přejdeme tak dalšímu nebezpečí zapletení se v iluzích, kdy můžeme promítat vlastní přání a představy do procesu vnímání)
-
Pravidelně cvičit – pozorovat, jaké myšlenkové asociace, pocity neboobrazné výrazy se v nás vynořují, seznámit se s řečí vlastního vědomí, pozorně pozorovat, které symbolické tvary jsou aktivovány, abychom vlny chvění odpovídajícím způsobem interpretovali.
-
Funkce zvířat - některá se starají o naše uzemnění, jiná zvířata regulují silová napětí v rámci určité oblasti, další spojují pozemskou a duchovní sféru bytí.
-
Prostor přírodního chrámu - označuje místa zvýšené koncentrace, početnou přítomnost elementárních bytostí v krajině.
-
Pupeční šňůra - ohnisko vědomí či energie skrze kterou je faun poután na určitý strom
-
Stromy nebo větve rostoucí v neobvyklých tvarech - chránit je, protože mohou představovat elementárními bytostmi utvářené energetické ohnisko nebo kosmograf.
-
V soukromých zahrádkách, o které se lidé pečlivě a s láskou starají, se mohou vyskytovat ohniska bytostí všech 4 živlů, také zástupci vyšší úrovně rozvinutí.
-
Jak přesadit fauna – poprosit fauna, aby své ohnisko přenesl na kámen a přenést ho k jinému stromu (bez fauna). Požádat fauna o vystoupení a přenesení svého ohniska na nové místo. Vytrháním kořenů jsou faunové uvolněni pro převzetí nových úkolů v okolních lesích.
2. 5. 2011 Lenka Divinská
Pohádka o krásném, bílém a kvetoucím stromu
Tento strom vyrostl na zahradě naší školky, u sluníčkových dveří. A my jsme moc rádi. Líbí se nám. Náš strom je totiž kouzelný. Žije v něm zakletá princezna, veverka, pavouci, ptáčci, broučci, žížaly, berušky…. A taky didgerida, která princezně a všem zvířátkům hraje, aby byli všichni šťastní.
Jednoho dne přiskákal žabák-zakletý princ z velké dálky ( z Hrabové, kde teče potůček) k našemu stromečku. Žabák zaklepal na kmen. Otevřely se dřevěné dveře. Princ-žabák dostal strach. Začal se bát pavouků, mravenců a veverky, i když měl v jedné ruce květinu, ve druhé ruce meč. Omdlel. Přímo u dveří, blízko mravenců. Princezna poprosila mravence, aby prince-žabáka neštípali do podpaží. Vzala žabáka do ruky a když ho políbila, stál před ní normální, krásný a hodný princ.
Pak byla svatba veliká. Princ s princeznou dodnes žijí ve stromu. Nemusí utrácet za bydlení, za vodu, za jídlo, šetří elektřinou.
Děti z mateřské školy Harmonie